Poslední dny před zimními prázdninami se strašně vlekly. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se hrozně těšila na volné dny v Chrisově společnosti, nebo tím, že jsem se trošku bála toho, co mě čeká. Nakonec jsme se totiž domluvili, že pokud se nám s Miri u nich doma bude líbit, můžeme zůstat i na Štědrý den a Silvestr, prostě jak dlouho budeme chtít. Sestra z toho možná nebyla tak nejistá jako já, možná to na ní ale jenom nebylo tolik vidět, já však málem dospat nemohla.
Bylo to tady. Stály jsme s Miri uprostřed mého pokoje, každá s kufrem a batohem. Pozorovala jsem své dvojče, jak zaníceně mává rukama nad našimi zavazadly. "Ještě...chvilku...tak...až dorazíme, bude možné kufry přemístit za námi. Batohy si radši vezmeme už teď, nejsem si jistá, jestli by kouzlo fungovalo i na ně," řekla spokojeně a přistoupila ke mně. "Dva týdny pryč. Asi se mi bude stýskat."