10. kapitola

22. ledna 2009 v 22:29 | Miri |  Memories of magic
Od té chvíle se mnou Ailleen napromluvila, škada, chtěla jsem s ní probrat hodinu, která vlastně nebyla hodinou, ale mučírnou pro mou osobu a nejspíš rájem pro celý zbytek třídy...

,,Jak já ty kytky nenávidim...''povzdechla jsem si nahlas když jsem jako první vycházela ze třídy, během toho jsem se podívala na hodinky a zjistila, že to nebyla jen hodina, ale že je už jedna hodina odpoledne, jestli tohle bude každý týden, asi budu často nemocná. Na obědě jsme byli skoro jediná třída, teda zbyla tam ještě skupina čtvrťáků a já se nenápadně přes svůj salát rozhlížela po černovlasém klukovi... Nebyl tam... No obědě, během kterého se všichni bavili o tom, kdy se bude rozdělovat do skupin... Tak mě napadlo, jak mě mohl Konstantin přijmout do týmu, když nevěděl jestli s ním budu ve skupině... Cestou do pokoje jsem se, spíš než přemýšlením o tom v jaké skupině budu, zabývala tím, kam zmizela sestřička... Venku pršelo a vim že Ali byla a je spíš sluneční typ, ale já... Sedla jsem si v pokoji na postel a koukala z otevřeného okna... Na zemi u dveří ležely dvě obálky, jedna už byla otevřená a pečeť školy porušená, ta druhá obsahovala na rychlo naškrábaný vzkaz. Ten jsem si přečetla první, stálo tam:
,,Ahoj Miriam, promiň že jsem si přečetl tvůj dopis o skupině, ale tys tu nebyla a chtěl jsem ti říct že je dnes trénink v pět... ''
P.S.: Gratuluju, jsme spolu ve skupině'' Podepsal se jako Kony...
,,To si s ním vyřídím...'' chroptila jsem potichu, zatím co jsem si z druhé obálky vytáhla stříbrný odznak s vělým ''A'' v prostřed... Radši jsem to nakomentovala a šla jsem se kouknout k sestřičce do pokoje... Ležela v posteli a na tváři měla dementní výraz, který mi naznačoval, že se na ní Chris minimálně usmál...
,,Tak povídej...'' řekla jsem jí a sedla si na oranžový koberec se žlutými fleky... Ailleen si sice sedla, ale výraz idiota jí i nadále zůstal vryt do tváře...:
,,No po hodině jsem dělala jako, že si zavazuju tkaničku,'' poklepala jsem si na čelo, ale nevšimla si toho a pokračovala: ,,A on mi řekl, že mám opravu velký talent...'' řekla a zase padla na postel... V tu chvíli začal její mobil poděšenš vybrovat, ale po chvilce přestal... Asi to byla jenom zpráva. Ailleen se na ni koukla a po chvilce telefon hodila směrem ke mě se slovy, že mi píše Jack, jak to že se mi nemůže dovolat... Zevl to je... Že by za mnou přijel ho nenapadne, ale psát mojí sestřičce to jo...
,,Ať táhne, mám lepšího...'' řekla jsem a myšlenkami ulítla k pisateli mého vzkazu, po chvilce jsem ale zase přistála mezi lidmi a zeptala se sestry:
,,Kam tě zařadili?''
Ona jen vytáhle stříbrzý odznak a na něm se lesknoucí písmeno A... Byly jsme spolu... Chvíli jsme se radovaly, ale Ailleen se zeptala co máme dnes ještě za hodinu a já odvětila, že historii magie... Docela jsem se na tuhle hodinu těšila, dějepis mi na normální škole šel a tohle nemohlo být o nic těžší... Zvedla jsem se za židle a vyšla s rozzářenou Ali ven. Třídu jsme ani moc dlouho nehledaly... Velká místnost, kterou vyplňovaly regály s knihami, několik řad stolů a velká tabule. U katedry už seděla naše profesorka. Měla delší blond vlasy stažené čelenkou, nenápadné brýle a na sobě hábit. Psala si poznámky a občas na nějaký řádek v sešitě poklepala a ten se ihned zvýraznil. Sedly jsme si do třetí řady vedle Amélie, která něco kreslila, až po chvíli, co jsem ji pozorovala, mi došlo, že je to karikatura naší profesorky... Zazvonilo a třída byla jen z půlky plná, chyběl Viktor, Martina, Petr... A další, jejihž jména jsem si nestihla zapamatovat.

,,Tak, začneme, moje jméno je Joan Maston, vaše jména během roku pochytím. Tak vytáhněte sešity a začneme od počátku...'' Domluvila a přistoupila k tabuli, jednou do ní klepla a objevila se slova: PRVOPOČÁTKY MAGIE-PRAVĚK. Dál nebylo napsáno nic. Profesorka už zase seděla u svého stolu a aniž by vzhlédla řekla:
,,Příští hodinu chci čtyř stránkovou esej na toto téma, materiály najdete v knihovně, nebo v knihách zde, označených čísly 564-1882-Děkuji že je vrátíte. Tuto hodinu můžete pracovat, není to povinné, takže můžete dělat co chcete, ale radila bych vám, abyste se do toho pustili.'' Většina třídy se po těchto slovech odloudala ke knihovně... Já si vybrala tři knihy a začala jsem si dělat poznámky... Měla jsem 3 papíry popsané nějakými nesmysly o šamanech a nebyla jsem z toho pra nic moudrá kdxž zazvonilo, ale když jsem se koukla na hodinky, vystartovala jsem ze třídy jako první a o Pravěk se nazajímala, měla jsem 10 minut do začátku treninku a musela jsem se ještě stavit na pokoji. Tam jsem jen hodila učení na postel a vytáhla za skříně kraťasy a triko... Tři minuty. Nazula jsem si tenisky a letěla jse směrem k hřišti.
Doběhla jsem jen s minutovým zpožděním. Kapitán už stál naštvaně před vchodem:
,,Máš minutu zpoždění a ještě máš na sobě takovou věc,'' hnusně změřil můj sportovní úbor. Nějak jsem si v tom spěchu nevšimla, že jsem si vzala ultrakrátké kraťasy, které poddelším trikem skoro nebyly vidět.
,,Hmmm... Promiň, ale měla jsem hodinu a spěchala jsem,'' podívala jsem se do země a a odhodlala jsem se zkusit troufalou taktiku:,,Snad ti nevadí, že mám něco takového na sobě?'' zeptala jsem se s úsměvem, ale ten mi rychle ztuhl, protože jak se Konstantin zatvářil, to hodně dlouho nezapomenu.
,,Dělej, ať nezdržujeme!'' frkl a odešel na hriště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama