16. kapitola

22. ledna 2009 v 22:34 | Miri |  Memories of magic
Když Ailleen a Chris odešli, museli skočit okem, protože odchod profesora z pokoje studentky by byl nanejvýš zvláštní, zůstala jsem v pokoji sama s Konstantinem.

Mezi námi bylo značné napětí, oba jsme dlouho mlčeli, až se rozhoupal a řekl:
,,Necháš mě to vysvětlit?'' zaprosil nejen slovy, ale i pohledem… Nešlo, abych mu odolala, mlčky jsem přikývla a sedla si na postel. On jen stál u mého stolu a nechával ve vzduchu poletovat okvětní lístky, které opadaly z růže ve vybroušené váze…
,,Víš, Ailleen mi řekla, že víš kdo jsem. Věděla jsi to hned, ještě než jsme se potkali,'' začal zvolna:,,Já tebe chci a chtěl hned jak jsem tě viděl, ale mám takový zvyk, že když o něco, v tvém případě o někoho, velký zájem, zkazím to…'' asi jsem neposlouchala, když zrovna říkal pointu toho co se mi snaží povědět, ale to mi snad může odpustit…
,,Ty prostě myslíš, že opustím Jacoba a hned poběžím za tebou, abys mě kvůli nějaký blondýně s velkým výstřihem nechal?''musela jsem se při té představě zasmát, on se však zatvářil utrápeně:
,,Já… Ne, to jsem nechtěl, doufal jsem že ta tvoje nenávist ke mně není tak velká… Jsem idiot, měl jsem to vědět…'' tu poslední větu zašeptal, možná nechtěl abych to slyšela, to jsem nechtěla aby si myslel, že ho nenávidím, vždyť ho miluju snad od první vteřiny, co jsem ho uviděla, od jeho prvního pohledu…
,,Ty to nechápeš, já ti prostě jen nechci podlehnout, protože jsi se rozhodl. Ano, máš v sobě úžasné kouzlo, které přitahuje všechny v okruhu několika mil, ale to mě děsí.'' když jsem domluvila, objal mě a já se bála, že se neudrží, ale jen mě přitiskl na hruď a hladil po vlasech. Bála jsem se, že bude tak ledový, jako jsou jeho ruce, ale hřál mě. Vzpomněla jsem si na Jacoba, budu to muset ukončit, už jsem si vybrala mezi ním a Konstantinem… Vymanila jsem se ze sevření, jemné strčila do Konyho a protože to nečekal, zapotácel se. Než stihl spadnout na zem, teleportovala jsem pod něj židli. Ještě ve dveřích jsem křikla:
,,Za chvíli jsem tu.'' zabouchla dveře a vrazila do něčího těla. Když jsem se zvedla, dívala jsem se do tváře Jacobovi, který se tvářil extra nervózně.
,,Miriam, potřebuju si s tebou promluvit.'' řekl tichým hlasem. Nic jsem neodpověděla, jen jsem kolem nás vytvořila zvukotěsnou barieru.
,,Ehm, je konec Miri, já… zamiloval jsem se do Martiny…'' řekl, upíraje pohled do parket. Podlaha se se mnou rozhoupala. Proč do Martiny, vždyť je tak jiná než já, blonďatá, afektovaná…
,,Tak fajn!'' křikla jsem, tleskla a ukončila protizvukové kouzlo, vešla do svého pokoje a pořádně mu práskla dveřmi do obličeje. Ani jsem si nevzpomněla na Konstantina v mém pokoji, plácla jsem sebou na postel a tiše soptila. Kony položil moje fotoalbum, které zrovna zkoumal, sedl si ke mně na postel a tichým, chlácholivým řekl:
,,Bude to dobrý, neboj… Za pár dní už budeme daleko a do té doby se budu snažit být s tebou co nejčastěji. Možná jsem upír, ale krev ti nevypiju…'' usmál se, vzal můj rudý obličej do obou rukou, lehce dýchl a z jeho úst vylétly sněhové vločky, některé mi zchladily tváře, některé mi utkvěly ve vlasech.
,,Jsi moc roztomilá,'' řekl než vyběhl směrem k oknu, poslal mi vzdušný polibek od okna, ze kterého pak vyskočil ven.
,,Počkej,'' vykřikla jsem z okna. Zavřela jsem oči a prostě vyskočila z okna. Chvíli jsem letěla dolů na zem až mě chytly něčí silné ruce. Asi hodinu jsme prostě lítali. Ani jsem si neuvědomila, že by mi měla být zima. Byla už dávno tma, když jsme začali zpomalovat, až jsme vlétli do otevřeného okna. Ten pokoj jsem hned poznala. Jemně mě postavil na zem a došel k vypínači, aby rozsvítil.
,,Co budeš dělat o víkendu? Chceš jet za tím… Jackem?'' řekl pobaveně. Uchechtla jsem se a nesouhlasně zakroutila hlavou.
,,Ne, možná z tebe budu dolovat všechna tvoje tajemství,'' zasmála jsem se, jemu se nejspíš můj návrh nelíbil…
,,Dozvíš se všechno o prázdninách, chceš se teď dostat do pokoje, už je po večerce…'' Usmála jsem se a vyzkoušela kouzlo na přemístění, když už jsem byla skoro pryč- viditelná jen na půl, přišla jsem ke Konstantinovi, který nevěděl, co chci udělat a vtiskla lehký polibek na tvář, pak jsem zmizela a objevila se u Ailleen v pokoji. Zrovna vylezla ze sprchy, vlasy měla otočené ručníkem, trochu se vylekala, když mě viděla. Sedla jsem si k ní na postel a řekla:
,,Jacob se zamiloval do Martiny…'' Ailleen vysušila vlasy ručníkem a vysušila ho tím, že přejela rukou po celé jeho délce.
,,Je to hlupák, ale je to tak lepší ne, budeš mít víc času na Konstantina…'' řekla sestra povzbudivě. Já jen zamrkala a řekla něco ve smyslu, že já s ním nechodím.
,,Ale budeš.'' věštila Ailleen a já věděla, že má pravdu, ale odpověděla jsem:
,,Já myslela, že nechodíš na věštění, protože tam snad chodím já, jediné co s ním mám společné je ten výlet.'' Ještě chvíli jsme se hádaly a smály, někdy po půlnoci, dobře spíš kolem páté ranní jsem se proplížila do svého pokoje, potichu zavřela dveře a padla na postel…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama