2. kapitola

22. ledna 2009 v 22:20 | Miri |  Memories of magic
Sedla jsem si na svoje místo u jídelního stolu a moje sestra si sedla naproti. Mamka před nás položila kuřecí maso a brambory a na můj smutný pohled mi podala ryži. Ví že maso prostě nesnáším a už mi ani neodporovala, když jsem ho nejedla.

,,Mami…'' začala opatrně Ailli:,,Dnes ráno přišel dopis, myslím že byste si to měli přečíst.'' a podala mámě obálku a koukla se na tátovo místo, které bylo prázdné. Mamka chvíli četla a její výraz se s každým dalším řádkem měnil na zděšenější.
,,Nikdy jsem si nevšimla, že byste byly nějaké nadané, zvláště ty Miri.'' řekla a probodla mě pohledem no dobře, moje známky nevypadají na to, že bych byla nějak moc inteligentní ale škola mě prostě nebaví… ,,To je tím že mě škola nebaví.'' řekla jsem na svou obhajobu a pak dodala:,,A tady mi vytvoří osobní plán, takže budu mít individuální přístup k mým zvláštním schopnostem…'' řekla jsem a zazubila se, ale tvrdé kopnutí do holeně mě umlčelo. ,No já nevím, soukromá škola, to bude drahé, ne?'' řekla mamka ale já už jí na očích poznala, že se jí líbí, když bude moct kamarádkám říct, že její dcery chodí na prestižní školu.
V tu chvíli do kuchyně přišel táta, asi mu došlo, že je čas na oběd a uráčil se vylézt ze své pracovny. ,,Ahoj holky, co se tu děje?'' Řekl a usmál se na nás. Mamka mu podala dopis a ve stručnosti mu vysvětlila situaci. ,,Já myslím že je to skvělý nápad, chtěly byste tam holky?'' řekl a spiklenecky se na nás usmál. Já měla zrovna plnou pusu rýže a tak jsem nemohla nic říct, ale Ailli řekla:,,Jo tati, hrozně moc...'' a tvářila se jako hodná dceruška. ,,Dobře… Promluvíme si o tom po jídle, půjdeme ke mně do pracovny.'' řekl a mluvil jenom k nám. Mamka na to nijak nereagovala, byla zvyklá že s tátou moc nemluví. Jen jsme se ségrou kývly a dál se věnovaly talířům.
Máma po jídle jela za kamarádkou a pak nakupovat, takže jsme se přesunuli k tátovi do pracovny. Sedla jsem si na svoje oblíbené křeslo a Alli si přikoulela z pokoje balon na cvičení a rozvalila se na něj. Táta si sedl za pracovní stůl, dopis položil před sebe a řekl:,,Miriam, co mi ukázat ten pravý dopis?'' Docela mi to vyrazilo dech ale pokračovala jsem v zamlčování dál, protože Ailleen byla tak šokovaná, že spadla na zem a míč se jí odkutálel přes půlku pokoje. Dobře jí tak nemá blbnout… ,,O čem to mluvíš tati?'' řekla jsem nevinným hláskem a nechápavě se usmála. Táta se naklonil přes stůl a řekl:,,Miriam, přenes ho sem… Ať vím, jestli má cenu vás na tu školu poslat.'' a rozvalil se do židle. Tiše jsem si povzdechla a koukla na Ailleen. Ta jen kývla a zase se rozvalila na balon. Zavřela jsem oči a myslela na přenos a když jsem je po chvíli otevřela na stole před tátou ležel opravdový dopis. Pořád jsem nějak nepochopila, že můj táta je kouzelník. Chtěla jsem se telepaticky připojit k Ailleen ale byla jsem tak zablokovaná že to nešlo a ona taky nevypadala zrovna aktivně, nebo že by byla schopna nějaké mozkové aktivity. Táta přejížděl očima dopis a usmíval se. Asi byl rád, že má následovnice. Když dočetl, řekl:,,Tak… Kdy jdeme koupit učebnice?'' Ailleen řekla:,,No co nejdřív, už se nemůžu dočkat.'' A konečně vypadala, jako že se vzpamatovala z prvotního šoku. ,,Dobře.'' řekl táta a pak dodal:,,Máte ještě nějaké jiné přání, otázku cokoli?'' Bez přemýšlení jsem vyhrkla:,,Jak to, že jsi nepoznal, že jsme čarodějnice? A jak to vyřešíme na bývalé škole?'' ,,Nejde to poznat, buď někomu ukážeš co umíš, nebo na vždy mlčíš, víc možností není. Já si vybral tu druhou a proto teď s vaší matkou žijeme každý s nějakým tajemstvím. No a na bývalé škole to prostě oznámíme jako mamince-Jste prostě nadané a velice inteligentní mladé slečny. A tebe Miri… Myslím že tě nějak oplakávat nebudou, nebudou alespoň muset každý měsíc malovat nebo něco opravovat.'' řekl táta a usmál se. Zato já trochu zrudla. ,,No dobře tak jsme si popovídali a můžeme jít…'' Navrhla Ailleen a začala se kutálet ke dveřím. Já ale řekla:,,Tati koupil bys mi lístek na koncert?'' Táta zvedl obočí a zeptal se:,,Na jakou skupinu, Linkin Park?'' Zavrtěla jsem hlavou a nevnímala pohled mojí sestry:,,Na Leoše Mareše, on přijede do Ameriky pochop, prosím on je moje hvězda a musím ho vidět…'' žadonila jsem dál. ,,Dobře holky, koupím vám lístek na toho podivína…''' řekl a my odešly.
O několik hodin později jsem seděla na dětském hřišti na houpačce a uvažovala. Měla jsem zavřené oči takže jsem Jacka zaregistrovala až když mi foukl kouř do obličeje. ,,Ahoj Miri!'' řekl vesele a sedl si do trávy kousek ode mě. ,,Vítej Jackie…'' řekla jsem laškovně a seskočila z houpačky k němu. Jack je náš kamarád už odmalička, je o rok a půl starší než my s Ailli. Má ještě bratra Mika, který je o půl roku starší než my, ale ten si spíš rozumí s Ailli. Jack kouří… no asi rok, možná déle a vůbec je takový jakoby starší a abych nelhala, vždycky se mi líbil. ,,Jak se máš?'' zeptal se když viděl, že mu sahám automaticky do krabičky cigaret a jednu si beru. ,,Fajn, vlastně docela blbě.'' řekla jsem a zapálila si. ,,Co ty?'' zeptala jsem se. ,,Fajn.'' řekl a vypustil z pusy kroužek. Lehla jsem si na trávník a koukala se na hvězdy. ,,Po prázdninách budeme chodit na intr.'' řekla jsem a ani nechtěla vidět jeho reakci. On však típl cigáro a pak i to moje a lehl si vedle mě. ,,Kam?'' zeptal se po chvilce ticha. ,,Jo, tak to se ptej Ailleen… Já to netušim.'' řekla jsem a přemýšlela jestli ho chytnu za ruku nebo ne. ,,S tvou drahou sestřičkou nemluvím, nepohodli jsme se…'' a já si všimla že jakoby cukl rukou. ,,Nezmínila se.'' řekla jsem zamyšleně a pak dodala :,,Půjčíš mi mikinu, je mi zima.'' A byla to pravda, byla pitomost vyrazit v půlnoci jen tak v tílku. Já tak vyrážím dvakrát týdně, ale vždycky mám mikču. Jack si sundal svoji pohodlnou uválenou část oděvu a podal mi ji. Oblékla jsem se a konečně mi bylo teplo. ,,Tak Jacku, povídej o životě, jak ho přežíváš?'' řekla jsem a natočila se na bok abych na něj viděla. ,,Život je na nic, prostě nuda, nic se neděje, Mike to táhne s tvojí ses…'' najednou se zarazil. Já ale vylétla a zeptala se:,,S Ailleen? Cože, to je mrcha nic mi neřekla!'' a zatvářila jsem se smutně. Jack se mě snažil utišit:,,Neříkej jí, že to víš, nikdo to nemá vědět, já bych to taky nevěděl, kdybych jí včera nečetl deník. No už je to tak, tak to necháme…'' řekl a položil mi ruce na ramena. Trošku jsem si k němu přisedla a lehla si mu na nohy. Potichu jsem opakovala:,,Moje sestra chodí s bráchou mýho nejlepšího kámoše, triskní situace… Nic mi neřekne… Nepřípustné…'' Jack mě hladil po vlasech a říkal ať se uklidním, že je to přece normální. Vstala jsem a zamířila k našemu domu. On mě však doběhl a řekl:,,Mir, nezlob se na ni, že ti to neřekla, bude to v pohodě.'' Usmála jsem se a zeptala:,,Mám ti dát mikinu?'' On jen mávl rukou a řekl:,,Dáš mi ji zítra.'' Řekla jsem, že dobře a rychle mu dala pusu na tvář. Hned jsem odběhla a po stromu vylezla do pokoje. Ani jsem se nepřevlíkla, nechala jsem otevřené okno a lehla si do postele. Elektrickým šokem jsem rozsvítila lampičku u postele a trochu ztlumila její světlo. Vytáhla diář a na zítřejší datum zapsala:,,Vrátit Jackovi mikinu.'' Zaklapla ho a zhasla lampičku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama