4. kapitola

22. ledna 2009 v 22:22 | Miri |  Memories of magic
Ráno jsem se probudila hodně brzo, tak kolem půl šestý. Ležela jsem na posteli a přemýšlela, kde je moje ovládání na hi-fi věž. Každá máme jedno, protože jinak se hádáme. Asi po pěti minutách mě napadlo, že mám někde v posteli svůj iPod. Hrábla jsem pod postel a vytáhla kousek černé plastové věci se sluchátky. Dala jsem si je do uší a navolila náhodnou volbu. Do uší mi nezazněl Leoš Mareš, ale Evanescence-Call me when you're Sober. Moje oblíbená písnička. Zaposlouchala jsem se a vybavila si klip. Dívka v červených šatech jde po schodišti a kolem ní tancují lidé. Sedí u stolu s nějakým mužem (v tom klipu je vážně krásnej) a nebo taky hladí vlka. Vžila jsem se do té hudby a představovala jsem si, že jsem to já. Dokonale jsem napodobila zasmání na konci…

,,Co se tu tlemíš Miri, já chci spát!'' křikla na mě sestra. Možná jsem se smála troch nahlas…
,,Promiň, já jsem… No radši nic, dobrou ségra.'' řekla jsem, seskočila z postele, popadla pár kousků oblečení ze skříně a odešla do koupelny. Tam jsem si dala studenou sprchu, vyčistila si zuby a vůbec se před zrcadlem trochu zkulturnila. Koukla sem se, co jsem si vlastně vzala za oděv a zděšením skoro zakřičela. Vzala jsem si růžové šaty. Jsou vlastně hezký, ale tak na Ailleen, já nemám moc ráda šaty. Chvíli jsem se překonávala a nakonec jsem si je vzala. Jen můj účes se k nim poněkud nehodil. Do pokoje se mi nechtělo chodit pro kulmu, tak jsem si vlasy natočila kouzlem, je to rychlejší a navíc jednodušší. Vyšla jsem na chodbu a tam si z pokoje teleportovala kabelku Emily, mobil, iPoda a Jackovu mikinu. Docela mně tohle kouzlení vysílilo a tak jsem si dole udělala snídani-toast s Nutelou a kávu. Tak jsem seděla a chroupala snídani a oko mi zabloudilo a na displej mobilu, bylo šest hodin. Takže proč neprobudit starého kamaráda. Napsala jsem esemesku:,,AHOJ STARÝ BRACHU, ZA 5 MINUT JSEM U TEBE A ROZHODNĚ TĚ NETOUŽIM VIDĚT NAHÝHO, DÍKJ'' A odeslala jsem ji, uklidila jsem po sobě nádobí a vyběhla ze dveří na ulici. O pár metrů dál jsem vylezla na vysoký strom a přelezla k Jackově oknu. V jeho pokoji jsem byla naposled před pár lety, jako malá holka a od té doby se to tam tak trochu změnilo.
,,Ahoj, proč mě budíš tak brzo?'' zeptal se, když otevřel okno. No, jestli víte jak je těžký v šatech vylézt na strom tak byste jako já ocenily, kdyby vás pustil dovnitř ale ono ne…
,,Nesu ti mikinu, můžu dovnitř?'' zeptala jsem se rychle.
,,Jo jasně.'' řekl a podal mi ruku a pomohl mi vlézt dovnitř.
,,Dík…'' řekla jsem, sedla si na postel a koukala se kolem sebe. On si sedl vedle mě a o něčem jsme si povídali. Povídali, povídali a postupně se přibližovali. Až jsme se přiblížili natolik, že jsme se spojili v polibku. Byl dlouhý, hluboký a něžný. Trval snad hodinu a ani jsem si nevšimla že jsem se položila na postel a on na mě. Pomalu mě zkoumal rukama a rozepínal šaty. Já jsem se sundáváním jeho oblečení taky nebyla pozadu. Ale nějaký vnitřní hlásek v mojí hlavě vyslal varovný signál.
,,Jacku, počkej, počkej… Nemůžeme…'' pověděla jsem na jeho tázavý pohled a začala se zvedat z postele a zároveň jsem si zapínala šaty.
,,Ale no tak…'' stoupl si za mě a líbal mě na krku.
,,Ne, nejsem nějaká děvka!'' křikla jsem, popadla svoje věci a slezla ze stromu dolu. Vešla jsem do našeho domu a pak i do pokoje. Sedla jsem si ke stolu a vyhrabala nějaký dívčí časopis. Listovala jsem jím a občas si přečetla nějaký ''zaručeně pravý'' článek ze života mladistvé holky. Asi v osm se začala budit Ailleen. Jak ta to dělá, budí se každý den nejpozději v osm.
,,Dobré jitro!'' zvolala jsem vesele na sestru a jedním mávnutím ruky jí stáhla peřinu.
,,No nazdar…'' zamručela na oplátku a sebrala pár květů z její flory, načež z nich vytvořila jakési závěsy a ty po mně hodila. Docela jsem se do nich zamotala a při vymotávání ona měla dost času sebrat si svoje pečlivě složený oblečení(!!!) ze židle a odejít do koupelny. Hodila jsem kytky do koše a luskla jsem prsty. V tu chvíli bylo v pokoji perfektně naklizeno.
Jo, to by šlo'' ušklíbla jsem se a vytáhla kreslící blok s nějakými křídami. Pomalu jsem nakreslila siluetu nějaké dívky a na další stranu jsem nakreslila detail její hlavy. Nakreslila jsem jí blond krátké, ježaté vlasy. Do nich na jednu stranu modrou sponku a na druhou culík. V tu chvíli se vrátila Aili a já jí ukázala výkres.
,,No a co já s tím?'' zeptala se a sušila ručníkem svoje dlouhé blond vlasy.
Já jen namířila prstem na ty její pačesy a řekla:,,Takhle by ses měla nechat ostříhat'' a panence jsem začala malovat zelené šaty zavázané na bílou stuhu. Na šatech byly obrázky hvězdic a květin. Té holce jsem na ten obrázek namalovala do vlasů rudý květ. Allen koukala na výkres, ale po chvilce zakroutila hlavou a holce se objevily dlouhé vlasy, barva zůstala. Pak udělala ještě něco, co jsem neviděla a dívka (Ailleen) vstala z papíru a začala tančit po stole. Ailleen začala sypat z rukou okvětní lístky růže, žluté nebo i červené a růžové.
,,No dobře tak jsme si pohrály, ale teď budeme dělat něco konstruktivního. Například vymalujeme pokoj…'' řekla jsem a zadívala se s nadějí na sestru.
,Ale mě se tyhle barvy líbí.'' oponovala mi, ale jo, měla pravdu ty barvy jsou fajn, ale já potřebovala něco dělat.
,,A navíc mám dneska rande…'' řekla a pak dodala:,,Tak si s Jackem taky někam vyraž, včera jsem si s ním psala a myslím že tě přímo ''žere''
,,Ne díky'' řekla jsem a při vzpomínce na výše jmenovaného jsem se bezděčně otřásla. ,,Já budu doma, se svou nejlepší kámoškou-telinou''
,,Jak myslíš..'' řekla a seběhla se dolu nasnídat sestřička.
Já mezitím zašla do knihovny a půjčila si nějaké knihy. Docela nuda číst to, ale tak co mám dělat. Po cestě domů jsem uviděla Jaska a zahnula jsem za roh v naději, že mě neviděl. Když jsem došla domů. Ali tam už nebyla. Sedla jsem si do obýváku, pustila televizi, kde zrovna běžel Harry Potter, z lednice si vzala si jablko. Seděla jsem u televize a sledovala, jak Harry likviduje Baziliška a pak i drobnou knížečku. Deník Toma Radlea. Deník… Automaticky jsem vyběhla do našeho pokoje a zahrabala v sestřině posteli. Útlou knížečku jsem vyhledala hned. Pomalu jsem si otevřela a četla. Vlastně jsem se nic nového, jen si potvrdila dohady. Miluje Mika jako malá holka. Jacka nemá ráda, ale když je pro mě to nejlepší tak je ochotná to akceptovat. No a dneska chce vyzkoušet jedno kouzlo!!! To není fér, já budu dneska kouzlit.
V pokoji jsem našla všechno potřebné-Onyx, který je zároveň mým amuletem, prach z ebenového dřeva, vanilku, vodu, skleněnou lahvičku a nožík. To je nejdůležitější. Ještě jsem popadla papír a naškrábala jsem na něj pár slov. Přesněji magickou formulku. Ulomila jsem ještě trochu listů z máty peprné, kterou mám na parapetu(no dobře, stará se o ni Ailleen) a vyšla do podkrovní místnosti. Tam jsem na malý stolek položila misku, přidala tam prach z ebenového dřeva, pár kapek vody, v hmoždíři rozdrtila vanilku a taky jí špetku přidala a nakonec jsem se řízla do prsteníčku levé ruky a přidala 11 kapek mojí krve. Smíchala jsem všechny přísady a začala říkat magickou formulku. Pak jsem všechno nalila do lahvičky a tu zašroubovala. Klepla jsem na ni onyxem a ten si zase dala na řetízku na krk. Lahvičku jsem uložila v pokoji pod postel, teď není její čas. Bylo něco po dvanácté hodině. Rodiče ještě nebyli doma a Ailleen taky někde randila. Sedla jsem si k televizi s těstovinami a pustila si Futuramu-kreslený seriál a smála jsem se vtipům. Když jsem dokoukala celou sérii, uvědomila jsem si, že musí být asi čtyři hodiny odpoledne. Vytáhla jsem mobil a nereagovala na přijatou SMS. Vytočila jsem Ailleenino číslo, ale nebrala to. Tak jsem překročila k brutálnější metodě…
Ailleen! Kde jsi? Potřebuju tě tady…
Miri, neruš… Zrovna jsem s Mikem tak co potřebuješ?
Potřebuju pomoct s jedním kouzlem, prosím vrať se.
No dobře, ale co mám říct, slíbila jsem, že tu budu až do noci.
Tak řekni že je ti zle, dík…
Ukončila jsem mentální spojení a rozvalila jsem se na sedačku. Chtěla jsem si dát džus, ale lednice byla tak daleko a já byla docela vyčerpaná-magicky, protože s krví odešly i síly no a taky ty různé pitominky toho dne… Letmo jsem koukla na mobil a všimla si přijaté esemesky. Vzdychla jsem a klikla na přečtení: MIRI, POJĎ VEN. ASPOŇ NA CHVILKU. KDYŽTAK BUDU VE ČTYŘI V PARKU. JACK.
Proč tam nejít, Ailleen se vrátí až kdoví kdy a rodiče odjeli na víkend k jezeru. Převlékla jsem se a vyšla jsem k parku. Jack tam opravdu byl. Sedla jsem si k němu na lavičku a on se mi začal zběsile omlouvat. Že prý by to chtěl napravit a kdo ví co ještě. Pak se na mě vrhl a začal mě líbat, líbilo se mi to, to jo… On je úžasný, ale pak prošli kolem jeho kamarádi a začali pořvávat:,,Tak co, dostals jí do postele? Užil sis zamilovaný holčičky?'' Nechápavě jsem se na něj povívala, on se pokoušel zatvářit snad omluvně, ale já mu vlepila facku. ,,TO JE ZA TU POSTEL!!'' a pak druhou, o poznání větší:,,TO JE ZA TU ZAMILOVANOU HOLČIČKU!!!'' otočila jsem se na conversce a odešla domů za potlesku těch idiotů. Ali už byla doma, ale pěkně napružená: ,,Co potřebuješ tak neodkladnýho?'' zeptala se a já ji chytla za ruku a odvedla do pokoje. Sedla si na postel a já vytáhla lahvičku…
,,Tys připravila?'' zašeptala nevěřícně
,,Jo, lektvar pravé lásky.'' řekla jsem.
,,Ale, to nemůžeš použít, vždyť tě miluje Jack… To ti jen uškodí!''snažila se mě od mého záměru odtrhnout sestra, ale já už byl rozhodnutá:,,Jack mě nemiluje, chtěl se se mnou jen vyspat, já chci vědět, co mě čeká.
,,No dobře takže dneska o půlnoci vypiješ tuhle věcičku a usneš. Bude se ti zdát o tvé ''pravé'' lásce. Bude to něco jako koma a já tě mám hlídat? Chápu to správně?''
,,Jo, děkuju. Jsou správně ingredience:ebenový prach, vanilka, pár kapek vody, trochu máty a moje krev?'' zeptala jsem se.
,,Jo, v nejhorším to můžeš použít jako potravu pro upíra…'' zahihňala se Ali a já se jen zdrženlivě usmála.
,,Dobře tak já jdu na věc, připravená?'' zeptala jsem se
,,Jasně'' řekla sestra a vytáhla knihu ''Nemůžeš být upír, miláčku''
,,Dobře a pusť tam něco'' řekla jsem
Ona kývla a zazněly první tony písničky ''Vampires Will Never Hurt You'' od My chemical romance. Plácla jsem se rukou do čela a řekla:,,Co je s těma upírama''
,,Nevim, ale ty už pij, půlnoc je teď!''
Nadechla jsem se a vypila obsah lahvičky na ex.
Běžela jsem chodbou a za sebou slyšela spěšně kroky. Měla jsem na sobě sukni a vlastně celou uniformu. V záhybu chodby se za mnou objevila silueta člověka, kluka tak 16, možná 17 let. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili. Krásný obličej, světlehnědé vlasy tak nějak elegantně rozcuchané a oči, ty oči tak čarovné, modré, jako mořské hlubiny, modré, modré tak moc… Jediné co bylo divné, jeho rty skrývaly…Už neskrývaly… Upíří špičáky! Blížil se, už byl skoro u mě a já se připravila na smrt ,,Miri, miluju tě'' Spadla jsem mu do náruče a on mě něžně políbil na krk.
Probralo mě ostré světlo, nebo to jak se mnou Ailleen třásla, nebo ta voda v obličeji?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama