6. kapitola

22. ledna 2009 v 22:25 | Miri |  Memories of magic
Ve vstupní síni (tak jsem si tuhle místnost pojmenovala) bylo slyšet stovky hlasů a jeden byl dokonce určen nám.
,,Ailleen a Miriam Wantsovi.'' hlas se neptal, bylo to konstatování.
,,Ano,'' řekly jsme s Ailleen naráz a otočily jsme se o 90° nalevo. Stála tam asi padesátiletá žena a nám ani nikdo nemusel říkat že je to madam Vivian.

,,Theres, ukaž prosím slečnám jejich pokoje,'' řekla ředitelka nějaké starší studentce, velice sympatické, tak sedmnáctileté zrzce s vlnitými vlasy.,,Vás dívky vítám na naší škole, připravte se prosím na slavnostní večeři, Theres Vám vše vysvětlí'' dořekla, luskla prsty a naše zavazadla zmizela. V dalším okamžiku už uvítala nového studenta. Pohlédly jsme s Ailli na sebe a vešly jsme do jedněch z asi třiceti dveří. Theres nám vyprávěla o historii školy a já se zájmem poslouchala, dějepis mám ráda, co se honilo hlavou sestřičce, nevím. Vyšly jsme ven a před námi se objevil les, řeka a asi 7 menších domů.
,,Tak… Vy budete bydlet v budově číslo 3, je to kolej prvního ročníku. Jeden pokoj má číslo 5 a druhý 8. Večeře bude v sedm hodin ve Velké síni, tady máte mapu školy,'' řekla a podala nám papír. ,, Tak to je všechno holky, hodně štěstí a doufám, že se vám tu bude líbit'' řekla a odběhla směrem do školy.
,,Tak pojď, je to naše budoucnost'' řekla jsem a zatlačila na dveře naší budovy. Předsíň byla plná věšáků, botníků a zrcadel. Vedly odtud jedny dveře, tentokrát je otevřela Ailli a před námi se objevil velký prostor, který by se dal nazvat obývacím pokojem. Byly tu sedačky, knihovny a taky lenošky. Celé místnosti vévodil krb, nyní nezapálený, na stěnách viselo mnoho obrazů. Jinak tu nebyl ani jediný člověk, všichni nejspíš prohlíželi pokoje. V místnosti byly dvoje dveře. První vedly do dívčích ložnic a druhé do chlapeckých. Vešly jsme do prvních dveří a před námi se objevila dlouhá chodba. Po každé straně bylo asi deset dveří. Na každých byla kovová číslovka. Šly jsme po červeném koberci, podél stěn obložených dřevem a koukaly na čísla. U pětky jsme se zastavily a já tam nahlédla. Na zemi ležel Aillenin kufr.
,,Ailleen, to tvůj, jsem v osmičce, měj se'' mrkla jsem a vyběhla k mým dveřím. Otevřela jsem dveře a vkročila do pokoje, samozřejmě pravou nohou. Proti dveřím bylo velké okno, stěny byly vymalované modře a na modrém stropu byly stříbrné hvězdičky. Velká dřevěná postel měla na sobě modré povlečení, pod ní ležel temně modrý koberec, na nočním stolku stála svíčka ve starobylém svícnu. Ani jsem se nedivila, že jsem nenašla žádnou zásuvku. Ze stropu visel lustr v němž bylo deset svící. Proti posteli byla skříň. A hned vedle ní rohový stůl. Tenhle pokoj byl naprosto nepodobný našemu domácímu. Možná protože tu nebyl takový nepořádek, možná protože byl jen pro jednu z nás…
Začala jsem si vybalovat věci z kufru a skládat do skříně, zrovna když jsem si na postel pokládala bílou košili a černou sukni(naše uniforma) někdo zaklepal na dveře.
,,Dále,'' řekla jsem a koukla se po nově příchozí
,,Ahoj, já jsem Martina, také z prvního ročníku, chtěla jsem ti jen říct ahoj…'' a usmála se, bylo jí 15 jako mě, měla však rovné blond vlasy, dlouhé hubené nohy a byla dost hezká, prostě normální panenka, zrovna jsem si říkala, jak ji sjede pohledem Ailleen ale odpověděla jsem:
,,Ahoj, já jsem Miriam a mám tu ještě sestru, Ailleen ta bydlí v pětce, teď bych se potřebovala převléct tak kdybys mohla…'' usmála jsem se
,,Jasně, měj se,'' zářivě se usmála a zavřela za sebou dveře
,,Nána…'' řekla jsem do ticha a pokračovala ve vybalovaní, když už kolem zrcadla visely šátky a moje ostatní doplňky, vytáhla jsem z kufru knížky a naskládala je do knihovničky, studijní potřeby už jsem měla na stole a tak jsem na postel položila plyšáka-Medvídka pů a byla jsem vybalená. Vyšla jsem na chodbu, kde zase nikdo nebyl a vešla jsem bez zaklepání do dveří s číslem 5. Ailleen už byla taky vybalená, její pokoj proti mému byl žluto-oranžový a taky dost hezký.
,,Není tu signál ani zásuvka,'' řekla sestřička smutně.
,,Všimla jsem si, ale já mobil k ničemu nepotřebuju, na rozdíl od tebe…'' odpověděla jsem smutně, cítila jsem její náladu, vlastně jsem ji cítila vždy a na dálku a od té doby co jsme si četly učebnici čtení aury, jsem tu náladu i viděla, teď v jejím obraze probíhaly zelené blesky-strach a modrá-smutek… Dala jsem ji ruku na rameno a řekla:,,Ali to bude dobrý, neboj se… On si nikoho nenajde a doma zas budete spolu, a o víkendu taky, klidně ti budu dělat úkoly, teda jen na nějaký předměty, ty co mi půjdou…'' usmála jsem se.
,,Pochybuju, že tu bude nějaký sport…'' mrkla na mě a koukla na hodinky:,,Je půl sedmý, půjdeme…'' dodala
,,Jasně,'' byla už jsem oblečená tak proč čekat, vytáhla jsem z kapsy mapu a společně se sestřičkou jsme začaly hledat Velkou síň, nakonec jsme zjistily, že sousedí se vstupní síní přesně třetími dveřmi na pravé straně. Dveře byly otevřené a už v nich bylo vidět mnoho studentů, kteří seděli u sedmi dlouhých stolů a před nimi byl jeden, zřejmě profesorský. Hned v první chvíli na nás začala mávat Martina, pokrčily jsme spolu s Ailleen rameny a koukly se na sebe. Zamířily jsme za mávající holkou a ''usmály'' se na ní.
,,Ahoj, tohle je Petr,'' ukázala na černovlasého kluka, typického idola všech dívek, obě s Aily jsme se zaškaredily, Martina si ničeho nevšimla a ukázala na další dívku, byla moc hezká, hnědé, krátké vlasy se jí ježily na všechny strany a zelené jiskrné oči nás jakoby skenovaly:,,Tohle je Amélie'' a pak pokračovala:,,Tohle je Viktor'' a ukázala na posledního ze společnosti, byl to vysoký, svalnatý a asi dost hloupý kluk, křečovitě jsme se usmály a Ailly řekla:,,Já jsem Ailleen a tohle je moje sestra Miriam, my se půjdeme kouknout k ostatním, zatím'' a doslova mne odtáhla pryč.
,,Tak u týhle partičky mě nikdo nikdy neuvidí,'' říkala jsem a skoro jsem prskala…
,,Neboj,'' chlácholila mě sestra,, ostatní vypadají mnohem lépe'' a ukázala na druhou skupinku prvňáků.
,,Ahoj, já jsem Miriam a tohle je moje sestra Ailleen, můžeme si sednout k vám?'' zeptala jsem se a usmála jsem se.
,,Jasně,'' řekla hnědovlasá kudrnatá dívka a podala nám ruku:,,Angela'' ostatní ji napodobili a tak nám ruku stiskl například: Thomas, Georg, Susan, Jane, Mark a další, ostatní nově příchozí si sedli k Martině
,,Víte někdo, co se teď bude dít?'' zeptala jsem se a melancholicky pohlédla k profesorskému stolu.
,,Asi bude mít ředitelka řeč a brácha říkal, že nás rozdělí ještě do dvou menších tříd, abychom měli víc prostoru na intenzivní výuku.'' řekla Susan.
,,Ty tu máš bráchu? Do jaké chodí třídy?'' zeptala jsem se a pod stolem kopla do Ailleen.
,,Do třetího, dřív jsme spolu dost kouzlili…'' usmála se vesele a v očích jí jiskřilo, asi kouzlili vážně dost.
,,A není náhodou upír?'' zeptala jsem se dychtivě, tentokrát kopla Aili do mě.
Všichni se rozesmáli a Susan řekla, že to opravdu ne.
Najednou všechny hlasy utichly a ředitelka si vzala úvodní slovo:,,Vítám vás studenti do nového školního roku, než začneme večeřet, rozdělíme ještě studenty prvního ročníku do dvou skupin, které proti sobě každý rok bojují o vítězství školního poháru,'' s Ailleen jsme na sebe poplašeně pohlédly, co když nás rozdělí… Ale madam Vivian pokračovala:,,Prosím všechny studenty prvního ročníku aby předstoupili.'' všichni jsme se začali zvedat a pomalým krokem došli ke stolu učitelů, každý z nás dostal obálku se svým jménem a my si zase mohli sednout ke stolu, otevřela jsem svůj dopis a v něm našla odznak, byl modrý. Koukla jsem na Ailleen a radostně jsem si všimla, že v jejích rukou je taky cosi modrého. Připnuly jsme si je na košile a čekaly na další pokyny.
,,Dále chci oznámit, že probíhá famfrpálové mistrovství mezi světovými školami, v obou našich družstvech chybí více jak polovina hráčů a konkurzy se budou konat ve druhém školním týdnu,'' pokračovala ředitelka:,,Tak a pusťte se do jídla!'' tleskla a na stolech se náhle objevilo plno jídla. Nandala jsem si salát a rýži a znechuceně jsem koukala na Ailleen, jak si nandává snad půl kila masa a s chutí se do něj pustila. Být vegetarián je někdy opravdu nuda…
Bavili jsme se o všem možném i nemožném a ani jsem si nevšímala barev jejich odznaků. Když jsme asi o dvě hodiny později společně se všemi studenty mířili na koleje, bavila jsem se asi nejvíc s Markem, možná to měla být pomsta Jackovi, ale proč když tu nebyl? Možná jsem tušila, že to Ailly řekne Mikovi a ten bráchovi, ale co může mi to všechno být jedno… Na chvíli jsem se zastavila, abych si zavázala tkaničku a nechala všechny odejít, když v tu chvíli jsem zahlédla někoho, nového ale při tom naprosto známého. Cítila jsem to, i když v mém snu vypadal jinak, cítila jsem, že je to on… Nebo ne, Asi spíš ne, tenhle měl hnědé vlasy a černé oči a skoro o mě zakopl, přesněji přepadl přese mě.
,,Promiň, nestalo se ti nic?'' zeptala jsem se starostlivě a pomáhala mu na nohy.
,,Ne, neboj. Ale co ty? Nepřišlápl jsem tě?'' optal se starostlivě
,,Jsem v pohodě, tak promiň, musim letět'' usmála jsem se a odběhla směrem k naší budově. Dohnala jsem Ailleen a zeptala se, jestli ten lektvar ukáže určitě pravou podobu. Zamračila se a začala uvažovat:,,No, nejsem si jistá, ale myslím že by měl… Možná ale s tou zvýšenou dávkou… Nejsem si jistá, Promiň'' řekla. Já jen mávla rukou, popřála jí dobrou noc a šla si do pokoje číst, spíš než že bych si četla jsem seděla u okna a koukala na les. Létal mi kolem okna jeden netopýr, ostatní jako by se někam schovali. V uších mi hrála jakoby mámivá melodie, mohlo to být čímkoli, ale mně nutila koukat z okna na měsíc a myslet na toho kluka. Doufat že ho ještě uvidím, stihla jsem si povšimnout odznaku na jeho košili-modrá, žádná červená, to znamená že šance se zvyšují, aspoň kdybych věděla jméno… A v tu chvíli mně napadlo jedno kouzlo, usilovně jsem na něj myslela a listovala v knize, se zavřenýma očima jsem prstem přejížděla po stránkách a každé písmeno ,na které jsem narazila, jsem si zapsala. Když jsem narazila na mezeru, pohlédla jsem na list papíru, mohla to být náhoda, ale já v to věřila, věřila jsem ve jméno Konstantin…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama